Vztah vnímáme jako omezení svobody. Jak by taky ne, když nás to učí tradice. Například symbolické nasazení chomoutu na krk ženicha nebo připoutání staré dobré koule k noze. Odstrašující že?
Termín “svazek manželský” budí dojem něčeho svazujícího a omezujícího. Stejný dojem budí i otázka “Kdy půjdeš do chomoutu?”. Před svatbou je důležité rozloučit se svobodou, protože pak už nebudeš svobodný. Ještě že mám v občanském průkazu napsáno, že jsem svobodná.
Než dobrovolně přijdeš o svoji svobodu, musíš někoho ulovit. Jde se na lov! Představuji si svého dědu myslivce, jak bere brokovnici a jde na lov. Nebo kamaráda, který vezme udici a jde chytat ryby na návnadu. Jinak by za ním ty ryby nešly, že jo? Když někoho ulovíš, tak je tvůj. Při svatebním obřadu si novomanželé vymění prsteny jako symbol vlastnictví a závazku. Jak svazující!
Je to skoro jako nějaká špinavá hra, jak někoho chytit do pasti.
Když muž moc pije, řeknou kamarádky jeho ženě: “Srovnej si ho”. To proto, že on nemá vlastní rozum a ona ho musí převychovat. Občas se setkám s nějakým párem, kde se snaží jeden druhého předělat k obrazu svému. Je to jako by člověk někoho ulovil na návnadu a když ho má, tak ho přetvoří. Vždyť to nedává smysl! Pokud ses do někoho zamiloval, tak ho nechceš změnit, protože pak už to není ten, do koho ses zamiloval. V takových případech to nebude láska, ale potřeba někoho vlastnit.
“Když tě nepožádá o ruku do 5 let, tak to znamená konec vztahu.” “Potřebuji posunout náš vztah na další level.” Proč jako? Je to nějaká soutěž? Samozřejmě, že není. Jsme prostě jen orientovaní na cíl. Učíme se to ve škole i v zaměstnání. Mít dobré známky a postupovat do vyšších úrovní vzdělání, až získáme titul. V zaměstnání mít dobré výsledky, abychom stoupali v kariérním žebříčku a měli vyšší výdělky. Kdo by se jinak snažil, že jo? Bez toho nějak ztrácíme motivaci.
Vztah bude přesně takový, jaký si ho uděláš. Máš plnou kontrolu nad tím, jestli v něm setrváš nebo ne. Omezení jsou jen ve tvé hlavě.
Smyslem vztahu je sdílení svého života s někým dalším. Zároveň je třeba si do určité míry zachovat vlastní autonomii – mít své zájmy a svůj volný čas. Základy vztahu jsou tvořeny společnými zájmy, společně stráveným časem, společnými zážitky.
Když jsi ve vztahu spokojený a zažíváte spolu dobrodružství a zábavu, tak si přeci nepotřebuješ toho druhého k sobě “uvazovat” nebo “to někam posunovat”. Vztahy by neměly být omezující ale podporující. Takže žádné otěže, ale zábava, opora, podpora a sdílení. Vztah má zkrátka bavit a ne svazovat.