Klimatická změna se stala častou příčinou ostrých diskusí ve společnosti. Článků na tuto tématiku přibývá. Sociální média mě bombardují příspěvky o změnách klimatu spolu s odlišnými názory lidí v komentářích. Spousta lidí bývá označována za ekoteroristy. Společnost je rozpolcená a zmatená. Někteří lidé se tomuto tématu dokonce vyhýbají a problém ignorují. Pak jsou tu ještě ti, kteří klimatickou změnu dokonce popírají. Proč je kolem celého tématu takové drama?
Pojem “klimatická změna” v každém z nás vzbuzuje jinou představu. Pro někoho představuje spojitost s konzumetaristickým tržním systémem, který se vymkl kontrole a potřebou ochrany životního prostředí za cenu ohrožení ekonomické stability a rozvoje. Pro jiné představuje zpochybnění víry v Boha, protože žijeme přece z milosti Boží a žádné lidské jednání nemůže tento řád zvrátit. Někdo jiný si zase tento pojem spojí s hrozbou omezování svobody, ekonomiky volného trhu a soukromého vlastnictví, které by přinesly větší vládní regulace. V extrémních případech může vést až k představám o totalitě nebo sociálním inženýrství. Je nás tu už hodně, takže bychom měli řídit velikost populace.
O probíhající klimatické změně není pochyb.
Nejdůležitější vědecký dokument, kde se vědci globálně shodují v závěrech zkoumání klimatických změn, je Mezivládní panel o klimatické změně (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC). Z tohoto dokumentu vyplývá, že globální klima se mění a že částečnou příčinou jsou lidé. O probíhající klimatické změně není pochyb, liší se pouze predikce budoucnosti, hlavně kvůli komplexnosti problému a mnoha působícím faktorům. Pokud vědecké poznatky mluví jasně, proč je společnost nepřijímá jako pravdu, ale vytváří mnoho různých polarizovaných názorů?
Kulturní hodnoty jsou pro nás navigací, která mapuje prostředí ve kterém žijeme a jak se v něm máme chovat.
Jde o naše hodnoty a ne o vědecká fakta. Kulturní hodnoty jsou pro nás navigací, která mapuje prostředí ve kterém žijeme a jak se v něm máme chovat. Problém spočívá v tom, že naše kulturní hodnoty a názory jsou hluboce zakořeněny a měníme je jen těžko. Přijetí vědeckého zjištění zabere určitý čas, protože vyžaduje změnu přesvědčení a chování.
Historickou analogií přijímání vědeckého zjištění společností je riziko vzniku rakoviny v důsledku kouření cigaret. Když se objevily vědecké zjištění o škodlivosti kouření, zahájili producenti cigaret kampaň zpochybňující vědu, protože zjištění pro ně představovalo ztrátu zisku. Toto zjištění nebylo navíc přijato ani společností, protože v té době kouření představovalo společenský trend podporovaný hollywoodskými filmy a reklamními slogany přesvědčující diváky o zdravotních přínosech kouření. Celá situace se vyřešila až u soudu, který potvrdil, že vědecká přesvědčení o škodlivosti kouření jsou přesvědčivá a reklamní poselství lživá. Jak moc bylo tenkrát kouření cool je vidět například ve filmu Tenkrát v Hollywoodu, kde se kouří jedna cigareta za druhou.
Klimatická změna vyžaduje nejen přijetí vědeckého zjištění, ale dotýká se i našich morálních hodnot. Historickým příkladem změny morálních hodnot je zrušení otroctví. V 18. století byla významná část populace v otroctví a představovala primární zdroj energie a bohatství. Zrušení otroctví bylo vnímáno jako možná příčina kolapsu ekonomiky. Dnes je naše ekonomika závislá na fosilních palivech. Máme ohromnou infrastrukturu, která je závislá na ropě a nelze ji jednoduše nahradit aniž by došlo ke kolapsu. Stejně tak, jako mělo jen málo lidí morální problém s otroctvím v 18. století, jen málo lidí pokládá za morální problém spalování fosilních paliv v současném století. Budou na nás lidé za 100 let pohlížet se stejným odporem, jaký my cítíme k otroctví?
Přijetí společností je pro nás důležitější než vědecká fakta nebo morální hodnoty.
Každý z nás má kulturní identitu, která je nezbytná pro fungování ve společnosti. Tato identita způsobuje přijímání takových názorů, které zastávají příslušníci skupin, se kterými se identifikujeme. Při hodnocení vědeckých závěrů bereme v úvahu postoj našich přátel, kolegů v práci, důvěryhodnost zdroje informací atd. Budeme se přiklánět k postojům, které posilují spojení s ostatními členy naší sociální skupiny a zároveň potvrzují naší definici sebe sama. Podvědomě se snažíme zachovávat konzistentnost našich vnitřních přesvědčení i jejich slučitelnost s přesvědčeními jiných lidí, kterým důvěřujeme. Fakta se stávají méně důležitá.
Problematika klimatické změny není jednoduchá a vyžaduje značné úsilí pro její pochopení.
Člověk by musel problém dlouho studovat, aby pochopil vědecké modely, fungování zpětnovazebních smyček, časová zpoždění, akumulace a nelinearity. Spousta lidí ani neví, jaký je rozdíl mezi pojmem “globální oteplování” a “klimatická změna”.
Klimatická změna = změny v klimatických podmínkách, odchylky od normy v podobě extrémního počasí (sucha, záplavy, tornáda,..), jiné úrovně teploty, srážek, proudění vzduchu, atd. Globální oteplování = růst průměrné globální teploty. Změna průměrné globální teploty způsobuje nepředvídatelné chování počasí.
Když si člověk neprověřil fakta, proč dělá závěry o něčem, čemu nerozumí?
Člověk používá sociální filtry tam, kde má omezené znalosti. Přijímáme názory skupin, kterým věříme a s kterými se ztotožňujeme, což omezuje naši racionalitu. Kdybychom to nedělali, nejspíš by nám vybuchly hlavy, protože bychom museli zpracovat obrovské množství informací. Omezená racionalita nám usnadňuje život v tomto složitém světě. Já například jezdím tramvají a nemám přitom nejmenší představu, jak tramvaj funguje, ale věřím, že mě bezpečně odveze, kam potřebuji. Stejně tak je to například i s autem nebo letadlem. Nevím jak fungují, ale věřím, že jsou pro mě bezpečné. Mám víru v tyto systémy a nevěnuji čas a energii tomu, abych je pochopila.
Klimatická změna je mnohem složitější než fungování letadla. Její složitost se vyznačuje tím, že je globální, probíhá v dlouhodobém časovém horizontu několika generací, má mnoho ovlivňujících faktorů, zasahuje naši podstatu bytí, je v rozporu s naším životním stylem, je abstraktní, nikdo za ni nemá odpovědnost, je neuchopitelná, náklady na řešení jsou vysoké a výsledek přijatých opatření je nejistý a projeví se až v budoucnosti a navíc je potřeba kooperace všech zemí, firem a lidí. To, že z naší země nedohlédneme na znečištění v Asii ještě neznamená, že nás neovlivňuje, přesto tomu spousta lidí věří.
Čím je názor a jeho přednes extrémnější, tím extrémnější odezvu opačného názoru vyvolá.
Na jedné straně spektra je názor, že klimatická změna se neděje a že lidská aktivita nemá na klima žádný vliv. Na straně druhé je přesvědčení, že klimatická změna představuje bezprostředně hrozící krizi, lidská aktivita vysvětluje celou klimatickou změnu a zničí život na zemi, jak ho dosud známe. Extrémní názory je těžké přijmout, protože se velmi liší od “normálu”. Kvůli velkým odlišnostem navíc neposkytují moc prostoru pro kompromis a tím ani pro přijatelné řešení.
Kromě extrémnosti názorů představují velké nebezpečí také veřejné rétorické války na ekologická témata. Jejich smyslem není nalezení řešení problému, ale házení špíny na protivníka a utvrzování se ve svém názoru. To působí ještě větší zmatení společnosti a přitom problém neřeší. Společnost se rozdělí na “my a oni” a hranice mezi kulturními komunitami se prohlubují. Lidé bývají označováni za ekoteroristy, aktivisty, eko-fanatiky, alarmisty nebo popírače. V důsledku se lidé bojí o problému mluvit a okamžitě zavrhnou někoho s opačným názorem a problém se stane neřešitelným.
Média hrají klíčovou roli v tom, jak bude společnost klimatickou změnu vnímat.
Média mají velký vliv na utváření společenského klimatu. Způsobem, jakým informaci prezentují, zesilují nebo zeslabují vnímání rizika a obav spojených s problémem. Klimatická změna se dezinterpretuje díky tomu, že média chtějí čtenost, takže namísto vědeckých reportáží, které problém vysvětlují, publikují raději senzace a skandály. Čtenáři se krmí protichůdnými články, které se soustřeďují na házení špíny na opozici spíš než na řešení problému.
Velké riziko představují i sociální média, a to hned z několika důvodů. Informace z těchto médií se dají zneužít. Jak mohou firmy využít sociální média k manipulaci chování celých národů ukazuje film The Great Hack, kde pomocí facebookových dat ovlivnily výsledky prezidentských voleb v USA nebo výsledky brexitu v Británii. Další důvod je ten, že neexistuje žádné omezení nebo kontrola kvality informace, takže může kdejaký hlupák vypustit konspirační blábol. Díky internetu nejsme více informovaní, ale více si jistí svým názorem, protože umožňuje život v sociální bublině. Sociální média umožňují najít informace, které budou podporovat jakýkoli náš postoj, a společenství lidí, kteří budou tento postoj sdílet.
Zásady, jak komunikovat klimatickou změnu:
- Překonat postoj “my versus oni”. Všichni jsme na jedné planetě.
- Přiblížit složitost problému posluchači tak, aby mu bylo porozuměno. Vědci používají jazyk, kterému běžná společnost nerozumí.
- Konkretizovat abstraktní rizika na příkladech aby se zabránilo představě, že se jedná o něco vzdáleného a neuchopitelného.
- Soustředit se na řešení a ne na problém. Předkládat řešení pro obecně žádoucí budoucnost. Překonat pocit, že je to příliš velký problém na to, aby se ho ujímali jednotlivci.
- Definovat sociální skupiny a přiřadit komunikační strategii (jazyk, kanál), aby sdělení působilo autenticky a bylo přijato. Zasáhnout ty hodnoty, které jsou pro skupinu důležité, protože se k informacím, které zpochybňují naše kulturní hodnoty, stavíme odmítavě a naopak se otevíráme se informacím, které naše hodnoty potvrzují.
- Získat důvěru posluchačů člověkem, který názor prezentuje. Názor přijímáme spíš od někoho, komu důvěřujeme jako reprezentantu našich hodnot.
- Vyhnout se katastrofickým scénářům, protože vyvolávají odmítavou reakci a berou lidem naději na nalezení řešení. Vzbuzují myšlenky o smrti a smrtelnosti a jsou příčinou depresí.
- Motivovat a inspirovat představou žádoucí budoucnosti k nějakému jednání místo zastrašování.
- Ukazovat zisky a výhody, které řešení přinese a ztráty, které přinese nečinnost. Pro firmy klimatické změny představují podnikatelské riziko v podobě ztráty zdrojů (voda, zemědělské produkty), přerušení dodavatelských řetězců (extrémní výkyvy počasí) atp. Naopak řešení klimatické změny znamenají podnikatelské příležitosti.
- Upustit od ideologie politické pravice a levice a najít rovnováhu mezi nutností regulace a důvěrou ve volný trh. Nepoužívat jazyk, který polarizuje, odsuzuje a nadbíhá jedné nebo druhé straně.
Další zásady správné komunikace společenských problémů jsou v ebooku o komunikaci lidských práv. Informace v článku jsou založena na knize Jak kultura utváří diskusi o klimatické změně (Hoffman).
