Že probíhá krize maskulinity není nic nového. To, že je tohle téma mezi pěti hlavními trendy reportu WARC Strategy Evolution of Marketing pro rok 2024, mě ale překvapilo. Znamená to, že se jedná o dlouhodobý, globální a významný problém, který bude ještě nějakou dobu ovlivňovat socioekonomické dění. WARC uvádí, že mladí muži v západním světě, zejména ti z marginalizovaných skupin, čelí problémům se socioekonomickým začleněním, a změnám role muže ve společnosti. Na cestě hledání své identity a místa ve společnosti se někteří z nich uchylují k novým, a často toxickým vzorům jako jsou influenceři typu Andrew Tate nebo k red pillu, kteří pod rouškou návratu k tradičním hodnotám propagují misogynii, schvalují násilí a vykreslují ženy jako majetek mužů.
Men are struggling
Tímto tématem se dnes zabývá spousta autorů. Mým oblíbeným je například Scott Galloway nebo Chris Williamson. Pár fakt, která Scott ve svém článku zmiňuje (data z USA):
- 18 % mužů nedokončí střední školu
- 15 % mužů nemá přátele
- 36 % mužů ve věku 18-34 let žije s rodiči
- vysoké školy přijímají 6 žen na každé 4 muže
- muži 5x častěji než ženy spáchají sebevraždu
- třetina amerických mužů starších 25 let bez vysokoškolského vzdělání úplně opustila pracovní trh
- 5 % amerických dětí narodilo svobodným matkám v roce 1960, dnes je toto číslo 40 %
- podíl dětí, které žijí bez jednoho nebo obou rodičů, se mezi lety 1975 a 2020 zdvojnásobil – z 15 % na 30 %
Zdá se, že muži jsou na tom hůř než ženy. Mají méně přátel, horší studijní výsledky a častěji než ženy nedokončí školu, nižší motivaci k práci, vyšší míru sebevražd a kriminality. S tím souvisí také větší počet dětí narozených svobodným matkám, větší rozvodovost a rodin žijících bez obou rodičů. Z toho se dá vyvodit i problém mužů udržet si partnerku a svoji rodinu pohromadě. Všechna tato zmíněná fakta mají negativní vliv na wellbeing mužů a rovnováhu ve společnosti.
K čemu jsou muži
V jádru krize maskulinity leží otázka “K čemu jako muž jsem? Jaká je moje hodnota a přínos pro společnost a blízké?” Ukázalo se, že ženy dokážou velmi dobře zastávat tradiční mužské role. Některé už dokonce muže předčily ve vzdělání nebo v tom, kolik vydělají peněz. Současně ženy jsou stále ty, které mohou porodit dítě a podle statistik stále většina prací v domácnosti připadá na ženy. Pokud ženy dokážou zastat obě tradiční role – muže i ženy, vyvolává to dojem, že muži jsou vlastně nepotřební. Pocit postradatelnosti, bezvýznamnosti a ztráta moci jsou to, s čím muži bojují. Kde je jejich místo ve společnosti? Jak se mohou cítit zase užiteční a potřební?
Temná historie, která přetrvává
Ze společenského narativu jde stále cítit strach z agrese a destruktivního chování mužů. V jejich povaze je přirozeně větší bojovnost, soutěživost a snaha dominovat. Ženy historicky v jejich područí hodně trpěly, což si nese neblahé důsledky dodnes – kolektivní transgenerační trauma. Obraz tradičního maskulinního muže jako tyrana a uzurpátora je tedy oprávněný. Ženy se snaží předejít opakování temné historie, kterou zažily, získáním nezávislosti na mužích. Zdroj nadvlády mužů totiž vždy byly finance a fyzická síla.
Tím, že se muži přidávají k ideologickým skupinám, které podporují misogynii podobně jako Tate, tuto obavu v ženách potvrzují. Ženy narozdíl od mužů snahou o nezávislost a kariérní úspěch nechtějí získat moc a převahu nad druhými. Jejich cílem je získání svobody a bezpečného života bez toho, aniž by musely trpět.
Násilí a manipulace patří do středověku
Díky technologickému pokroku, demokracii a vyspělosti společnosti se muži poprvé v historii vyskytují v situaci, kdy si své místo ve společnosti nemohou nárokovat násilím. Naopak musí ukázat své pozitivní kvality a to, že jsou schopni svoji agresi přetavit v něco produktivního a prospěšného. Nehledat zkratky k úspěchu, ale udělat na sobě práci, budovat a najít způsob, jak být skutečně prospěšný. Naučit se navazovat vztahy (nejev se ženami), které jsou partnerské, založené na důvěře, namísto manipulace.
Pokud nedáme mužům příležitost být užiteční a směřovat pozitivně jejich energii do něčeho produktivního, tak se budou uchylovat k destrukci a násilí. Jestliže je stále budeme vnímat, jak nebezpečné agresory, kteří působí zlo, tak v nich budeme živit toxické přesvědčení a misogynii. Muži víc než kdy jindy potřebují získat pocit důležitosti, potřebnosti a hlavně důvěry v to, že jsou dobří, chtění a potřební. Tohle se může stát skrze pozitivní vzory a vedení, ale také budováním přátelství mezi muži a důvěry a otevřenosti žen.
Nová definice mužství
Esenciální otázku, kterou musíme vyřešit, abychom se jako společnost posunuli dál, je – jak mohou muži uchopit svoji sílu, zachovat si hrdost a zdravé sebevědomí, aniž by se přitom stali destruktivními neomalenými uzurpátory, kteří v sobě zadupali veškeré emoce? Neříkám, že se z muže má stát eunuch, ale je to spíš o sebekontrole a disciplíně.
