NĚMÁ

únor 2019 kde domov můj je? usínám napůl procitnu zmatená nevím, kde jsem Brno? Praha? ta vesnice, co bývala domov? nebo jsem mimo svoji rodnou zem? říká se, že všude dobře doma nejlíp ale kde je doma? V noci pohled do stropu ten všude stejný vždycky je doma je na světě

leden 2019 plíží se potichu neviděná nečekaná a pak z nenadání ostře bodá s úsměvem na tváři srdce krvácí nevěra těžko uvěřitelná chladná a ničivá sežere tě zaživa

leden 2019 nový rok jako nový bílý plátno čistý list papíru 365 dní nového času volný prostor čerstvá síla očekávání nových příležitostí ale ve skutečnosti čas běží ve svý plynulosti

je taková čistá tenká křehká přirozená ženská citlivá empatická na první pohled přísná ale na ten druhý přátelská navenek černá ale uvnitř bílá vidí krásu v bolesti z mála tvoří úžasnosti doma introvert dej jí čas a uvidíš její květ tahle fotka mi tě připomíná jmenuješ se Zuzana Červínová

je to pořád dokola jaro léto podzim zima pondělí pátek práce svátek stále ve stejném vzorci dne a noci mladí zestárnou staří odejdou pořád stejné chyby pořád co by kdyby stejné zklamání lásky a osudy je to cyklus je to řád sytost a hlad láska a agrese štěstí a deprese nelze uniknout musíš to přijmout

nečekané milování záchrana života když upadáš do otupělosti stereotypu po špatný zkušenosti nedostatečný pozornosti nečekané milování krev do žil neví kdo takhle nežil škrábance na zádech nádech a výdech najednou víra v sebe že pořád cítíš že pořád žiješ